Nemáme chuť je potkat

Rozšíření
Obývají velkou část Evropy, Asie, Japonsko, severní Afriku, Jávu a Sumatru. Během 18. století byli u nás ve volné přírodě vyhubeni. Od poloviny 20. století se populace rozšířila skoro na celé území státu.
Vzhled
Prase je silné, zavalité, má krátké nohy. V létě je srst kratší s popelavým odstínem. V zimě je hustá, dlouhá a až černá. Proto myslivci používají označení černá zvěř.
Kanec má podél hřbetu štětiny, které se při rozčílení naježí.
Mláďata jsou černě a béžově pruhovaná.
Dlouhým rypákem rozrývá zem a hledá potravu. Ocas má krátký, řídce osrstěný a zakončený štětičkou. Má výborný sluch a čich. Zrak je slabší.
V dospělosti může vážit až 200 kg.
 Má vyvinuté mohutné špičáky.
Spodní špičáky kňourů jsou delší než horní. Dvě třetiny z nich jsou vrostlé v dolní čelisti. To, co jim trčí ven, je jen jedna třetina.
divoký kanec
Jak žijí
Divočáci žijí ve stádech. Vede ho nejstarší bachyně. Stádo může mít až 30 jedinců.
Mladí samci opouštějí stádo po dosažení 18 měsíců a shlukují se do menších skupinek. V období říje se rozcházejí a žijí samotářsky.
Přes den jsou v houštinách, protože se tu cítí bezpečně. Jak se začne smrákat, vycházejí na pastvu. Pohybují se v zástupu. S pocitem bezpečí začnou být hluční. Mláďata kvičí, dospělí mlaskají, chroupou a chrochtají. Při návratu se vyválí v řídkém bahně, které je pak chrání před komáry a mouchami. Blátivé otisky na stromech, které vídáme v lesích, jsou od jejich otírání.
Odlehlá místa a deštivé počasí je pro ně ideální. To se pak toulají a ryjí celý den.
divoké selátko
Potrava
Ta je převážně rostlinná. Živí se bylinami a trávou, luštěninami a obilovinami a pochoutkou jsou pro ně bukvice a žaludy. Ze země vyrývají kořínky, hlízy a cibule, ale dají si i larvy hmyzu, slimáky, žížaly a drobné hlodavce.
V bažantnicích nejsou vítáni, protože požírají i mláďata ptáků.
Na poli dělají škody nejen konzumací plodin, ale i zválením a lámáním porostu.
Rozmnožování
K páření dochází na konci října a protáhne se až do ledna. Jako první se páří staré bachyně. Kanci se o ně bijí. Stanoviště si značkují pachovými žlázami a zpěněnými slinami.
Samotný akt trvá asi minutu a opakuje se 1x – 2x za sebou. Za 16 – 17 týdnů bachyně porodí. Před porodem se oddělí od stáda a připraví si pelech ze suché trávy a větviček. V březnu až květnu má 3 – 10 mláďat, která váží kolem 1 kg. Jsou citlivá na chlad, proto leží pohromadě a zahřívají se. Kojení probíhá asi 2 měsíce, ale po 2 týdnech konzumují i pevnou stravu. Když bachyně odchází, přikrývá je. Pruhy, se kterými se narodili, začnou ustupovat v 6. měsících a dostávají červenohnědé zbarvení, které se postupně mění. V prvním roce života váží 40 – 50 kg.
 
Někdy na nich parazituje červ – svalovec spirálový, který je nebezpečný i pro člověka, jindy je napadá mor prasat. Jejich nepřítelem je medvěd a vlk. Mláďat můžou zabít toulaví psi nebo rys.